Pokud je vozík lehký…

Zhruba za týden pojedu na koncert skupiny Pentatonix do Prahy. Do našeho skvělého hlavního města. Do toho úžasného, nejlepšího, nejkrásnějšího a taky, jak se zdá, nejbariérovějšího města, které v České republice můžete najít.
Už od ledna se těším, že uvidím podle mého názoru nejlepší a capella skupinu všech dob na světě, že si s mamkou a jejím kamarádem uděláme výlet, že nebudeme muset nic řešit a pořádně si ho užijeme…
Ale ne - týden před koncertem musím zjistit, že známý pražský klub Lucerna Music Bar nemá bezbariérový přístup. Že pokud jim tam přijde nějaký vozíčkář, tak že ho snese ochranka. A to pozor: pouze „pokud je vozík lehký…“
A co když vozík lehký není?
To pak vozíčkáře nechají stát venku? Nebo mu řeknou - tady máte zpátky peníze, na koncert bohužel nemůžete, jeďte domů?
Ach jo.
Kdy si lidi konečně uvědomí, že vozíčkáři nechcou, aby je někdo kamkoliv „snášel“, nebo naopak „vynášel“? Vozíčkáři se chcou všude dostat po svých - i když kolečkách, ale po svých kolečkách.
Chcou být soběstační, chcou mít možnost zajet si na koncert bez toho, aby je musel někdo doprovázet a pomáhat jim. Kdy si lidi uvědomí, že průkaz ZTP/P sice znamená zdravotně tělesně postižený s průvodcem, ale neznamená to bezpodmínečně, že vozíčkáři musí jeho průvodce utírat slinu táhnoucí se mu z pusy.
Nechápu to, nerozumím tomu a štve mě to.
Co je na tom tak těžké pochopit? To je tak náročné, dělat věci, které by mohli používat nejen chodící, ale i vozíčkáři?
Je mi do breku, když vidím, kolik zbytečných bariér nám lidé pořád pokládají pod kola, a musím se smát, když pak vidím nějakého šaška v televizi žvanit o tom, jak je pro nás vozíčkáře všechno úžasně přístupné.
Odmítám žít v takhle nastaveném světě a ignorovat to. Odmítám přijmout fakt, že kdykoliv dostanu nápad jít do divadla, kina, nebo na koncert do klubu, první, co musím udělat, je informovat se, jestli se vůbec dostanu do budovy … Už to je něco, co vytváří obrovskou propast mezi chodícími a vozíčkáři.
Takhle by to být nemělo.
Ta propast musí zmizet a já jsem se rozhodl, že udělám všechno, co bude v mých silách, abych svět a lidi v něm naučil, že tu propast tvoříme my sami a že stačí přestat tvořit propast a začít tvořit cesty jeden k druhému.
Pojďte tvořit se mnou.